Sbohem lásko - Guy Magenta, Hugues Aufray/Ivo Fischer

Tolkad av Waldemar Matuška
1.
Ať bylo mně i jí tak 16 let,
zeleným údolím jsem si ji ved.
Byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
že na řasách slzu má velkou jako hrách.
Ref.
Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý.
Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát?
Nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
2.
A tak šel čas a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál.
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč. Bůh ví,
co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.
Ref.
Rec.
Já nevím, kde se to v člověku bere,
ten neklid, co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojenej
jako většina ostatních, aby se usadil,
aby dělal to, co má, a říkal, co se od něj čeká.
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,
nemůžu, opravdu, fakt.