Poutník a dívka | Ráchel - Spirituál kvintet(capo 2)

Kráčel krajem poutník, šel sám,

kráčel krajem poutník, šel sám,

kráčel krajem poutník, kráčel sám,

tu potkal dívku, nesla džbán, přistoupil k ní a pravil:

Ráchel, Ráchel, žízeň mě zmáhá, a pravil:

Ráchel, Ráchel, žízeň mě zmáhá, a pravil:

Ráchel, Ráchel, žízeň mě zmáhá,

tak přistup blíže, nehodná, a dej mi pít. A ona:

Kdo jsi, kdo jsi, že mi říkáš jménem,

kdo jsi, kdo jsi, že mi říkáš jménem,

kdo jsi, kdo jsi, že mi říkáš jménem,

já tě vidím poprvé, odkud mě znáš?

Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno,

Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno,

Ráchel, Ráchel, znám víc než jméno,

pak se napil, ruku zdvih a kráčel dál.

Ten džbán, ten džbán z nepálené hlíny,

ten džbán, ten džbán z nepálené hlíny,

ten džbán, ten džbán z nepálené hlíny

v onu chvíli zazářil kovem ryzím.

Kráčel krajem poutník, šel sám,

kráčel krajem poutník, šel sám,

kráčel krajem poutník, kráčel sám,

ač byl chudý, nepoznán, přece byl král.