Papírové řetězy - Wabi Daněk

Slepuje očko do očka,řetězy z papíru,

není to jen tak z plezíru a v domě voní vánočka.

Co kdyby právě zrovna teď,pohyby prstů stále stejný,

už ví, že je to beznadějný,už to ví, že se nedočká.

Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,

venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří.

Běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,

zarámovaný dveřním rámem, přeje veselé Vánoce.

Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,

tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list.

Nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky

a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek ke kroužku.

Vánoční noc.