Okoř

D - D - A7 - D
1.
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
roubená je stromama.
Když jdu po ní v létě samoten na světě,
sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité,
stojí krčma jako hrad.
Sešli se tam trampi, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.
Ref.
Na hradě Okoři světla už nehoří,
Bílá paní šla už dávno spát.
Ona měla ve zvyku, podle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se Šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.
2.
Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš
s Bílou paní v kostinci.
Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal,
dostal z toho zimnici.
Ref.
D - A7 - D