Od desíti k pěti - Martin Čepelík(capo 2)

Dneska bude bolest jako žádná jiná,

moc mi tady neřvi, to není moje vina,

za blbost se platí a přichází trest,

je to poučení, blbče, neměl jsi sem lézt.

Pojď sem, kluku, já ti vyndám klíště,

ještě si to sakra rozmyslíš, jestli sem přijdeš příště,

ambulancí po večerech rozléhá se řev,

já miluju svou práci, miluju krev.

S tímhle jsi sem přišel?! Jako doopravdy, cože?!

tak si tady lehni, já už si brousím nože,

kosti už jsou vrženy a máš, co chceš,

na dnešní večer, kamaráde, nezapomeneš.

Mě to vážně mrzí, ale je to fakt smůla,

že IQ tvejch rodičů je čistá nula

a doktor, co tě ošetřuje, chodí práce,

si léčit svoje ego a vybít frustrace.

Že doktor, co tu dělá, je hodnej až k pláči,

možná jsi měl přeci jenom zůstat doma radši,

hlavní je bejt pozitivní, každej ví,

že doktor, co tě nezabije, ten tě uzdraví.

Pojďme vyložit karty na stůl, teď jsi v mojí péči,

utrpení sbližuje a bolest léčí,

tak zatni zuby a zadrž dech,

budu to já, kdo se bude od teď zjevovat v tvých snech.

Budu to já, kdo bude od teď tvoje noční můra,

já jsem jenom jeden, ale vás je fůra,

a na světě je plno utrpení, plno krás

a já jsem tu jenom pro vás, tak přijďte zítra zas.