Na poslední chvíli - Marsyas

Kdy se konečně zmůžeš mluvit hlasem sametovým,

svědkem všeho je bůžek, Aco nosíš na krku stále každodenně.

I kytka uvadá záhy nejen když ji nezaléváš,

když nemá dostatek vláhy Aa když je prostředí náhle vyměněné.

Co dáváš, to jsou jen splátky, jeden z pruhů na roletách.

To ráno na kusu látky bylo jinačí kouzlo nenadálé.

Mý tváře hoří jak sláma, hádej, v kterým uchu mi zní.

To asi vzpomíná máma, snad ta jediná zná mě dokonale.

Kdy se konečně zmůžeš hltat život tak jako já,

nikdy nebyl by zúžen, teď padá pomalu z půdy do sklepení.

Radši sbohem si dáme, ať nás cizí nerozsoudí.

Pak soudce hlavu si láme a vyjde najevo příběh z donucení.