Muzeum - Jaromír Nohavica

1.
Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor je bílý krokodýl
a medvěd a liška a kamenní trilobiti,
Chodí se tam jen tak, co noha nohu mine, abys viděl, jak ten život plyne,
jaké je to všechno pomíjivé živobytí.
Pak vyjdeš do parku a celou noc se touláš noční Opavou a opájíš se
představou, jaké to bude v ráji.
Chor.
V pět třicet pět jednou z pravidelných linek, sedm zastávek do Kateřinek,
ukončete nástup - dveře se zavírají.
2.
Budeš-li poslouchat a nebudeš-li odmlouvat, složíš-li svoje maturity,
vychováš pár dětí a vyděláš dost peněz,
můžeš se za odměnu svézt na velkém kolotoči, dostaneš krásnou knihu
s věnováním, zaručeně.
A ty bys chtěl plout na hřbetě krokodýla po řece Nil a volat: „Tutanchámon,
vivat, vivat!“ po egyptském kraji.
Chor.
3.
Pionýrský šátek uvážeš si kolem krku, ve Valtické poručíš si
čtyři deci rumu a utopence k tomu,
na politém stole na ubruse píšeš svou rýmovanou Odysseu,
nežli přijde někdo, abys šel už domů.
‎‎
Ale není žádné doma, jako není žádné venku, není žádné venku, to jsou
jenom slova, která obrátit se dle libosti dají.
Chor.
4.
Možná si k tobě někdo přisedne a možná to bude zrovna muž,
který osobně znal Egypťana Sinuheta,
dřevěnou nohou bude vyťukávat do podlahy rytmus metronomu,
který tady klepe od počátku světa.
Nebyli jsme, nebudem a nebyli jsme, nebudem a co budem, až nebudem,
jen navezená mrva v boží stáji.
Chor.
5.
Žena doma pláče a děti doma pláčí, pes potřebuje venčit
a stát potřebuje daň z přidané hodnoty,
a ty si koupíš krejčovský metr a pak nůžkama odstříháváš
pondělí, úterý, středy, čtvrtky, pátky, soboty.
V neděli zajdeš do Slezského muzea podívat se na vitrínu,
kterou tam pro tebe už mají.
Chor.