Morituri te salutant - Karel Kryl

1.
Cesta je prach, a štěrk a udusaná hlína
a šedé šmouhy kreslí do vla
a z hvězdných drah má šperk, co kamením
se spíná, a pírka touhy z křídel Pegasů.
a z hvězdných drah má šperk, co kamením
se spíná, a pírka touhy z křídel Pegasů.
2.
Cesta je bič, je zlá jak pouliční dáma, má
v ruce štítky, v pase staniol,
a z očí chtíč jí plá, když háže,
do neznáma, dvě křehké snítky rudých gladiol.
a z očí chtíč jí plá, když háže,
do neznáma, dvě křehké snítky rudých gladiol.
Ref.
Seržante písek je bílý, jak paže Daniely.
Počkejte chvíli! Mé oči uviděly
tu strašně dávnou vteřinu zapomnění.
Seržante! Mávnou a budem zasvěceni.
Morituri te salutant, morituri te salutant.
3.
Tou cestou dál jsem šel, kde na zemi se zmítá,
a písek víří křídla holubí.
A marš mi hrál zvuk děl co uklidnění
skýtá a zvedá chmýří, které zahubí.
A marš mi hrál zvuk děl co uklidnění
skýtá a zvedá chmýří, které zahubí.
4.
Cesta je tér, a prach, a udusaná hlína,
mosazná včelka od vlkodlaka,
rezavý kvér - můj brach, a sto let stará
špína a děsně velká bílá oblaka.
rezavý kvér - můj brach, a sto let stará
špína a děsně velká bílá oblaka.
Ref.