Lucie - Lucie

Jdou houfy žen zklamaných jak průvod,

každá halí svoji tvář.

Jdou slepě, jdou snad maj i důvod,

někdo skřip a potom šláp.

Jdou těla žen, když vítr jim fouká

a já stojím opodál.

Jedný z nich spad závoj koukám,

že snad ji měl bych znát.

Jdou houfy žen zraněných a prázdných, jako dávný procesí.

Já oběť beránčí sám v sobě mám z nich, no tak co ti je Lucie.