Lokomotiva - Poletíme?

Pokaždé, když tě vidím, vím, že by to šlo

a když jsem přemejšlel, co cítím, tak mě napadlo

jestli nechceš svýho osla vedle mýho osla hnát,

jestli nechceš se mnou tahat ze země rezavej drát.

Přines jsem ti kytku, no co koukáš, to se má

je to koruna žvejkačkou ke špejli přilepená,

a dva kelímky vod jogurtu, co je mezi nima niť,

můžeme si takhle vždycky volat, když budeme chtít.

Každej příběh má svůj konec, ale né ten náš,

nám to bude navždy dojit, všude kam se podíváš,

naše kachny budou zlato nosit a krmit se popcornem,

já to každej večer spláchnu půlnočním expresem.

Dětem dáme jména Jessie, Jerret, Jack a John,

ve sto padesáti letech ho budu mít stále jako slon,

a ty neztratíš svoji krásu, stále štíhlá kolem pasu,

stále dokážeš mě chytit lasem a přitáhnout na terasu.

Já a ty.