Kocour se schoulil na tvůj klín - Petr Hapka

Kocour se schoulil na tvůj klín, u nohou spí ti dalmatin

v pozicí lvů, co zdobí banku, i sama noc má na kahánku,

jen ty se ještě bráníš spánku a síle starých vín.

Jak dlouho to však vydržíš, už na kostele zlátne kříž,

ne, ani jeho svatá záře nenajde důlek do polštáře,

natožpak obrys mužské tváře a ty to dobře víš.

Až přes řeku a do strání se rozléhá tvé volání,

i Jonáš ve velrybím břiše by tvoje slova musel slyšet,

vždyť voláš tišej než tiše, kdo se ti ubrání?

Vidíš však nebo nevidíš, už na kostele zlátne kříž,

ne, ani jeho svatá záře nenajde důlek do polštáře,

natožpak obrys mužské tváře a den je blíž a blíž.

I ve zvířeném prachu cest vidím tě lampu k oknu nést,

tvá silueta ale bledne, kdo pohlédne, už nedohlédne,

snad ještě můra k lampě sedne, já však znám tu lest.