Ještě Není Tma - Robert Křesťan & Druhá Tráva

Padají stíny, ale není kam se hnout,

nedá se spát ani zapomenout,

mám pocit, jako bych měl duši z oceli

a že mé jizvy ani slunce nezcelí.

Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích,

jako by za vším, co je krásné, bylo něco, co bolí,

přišel mi dopis, tak milý, samý cit,

napsala prostě, co měla na srdci.

Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu,

šel podél řeky až k břehům oceánu,

padl jsem na dno světa, níž než umím říct,

a v lidských očích už nehledám vůbec nic.

Přišel jsem na svět a zemřu, aniž bych chtěl,

všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl,

jen stojím a myšlenky mi běží buhvíkam,

už ani nevím, pred čím sem utíkal.

I modlitba mi zní jen jako vítr ve vlasech,

ještě není tma, ale stmívá se.

ještě není tma, ale stmívá se.