Jelen - Jelen

Na jaře se vrací od podzima listí,

mraky místo ptáků krouží nad Závistí.

Kdyby jsi se někdy ke mně chtěla vrátit,

nesměla bys, lásko, moje srdce ztratit.

Voda teče k moři, po kamenech skáče,

jednou hráze boří, jindy tiše pláče.

Někdy mám ten pocit, i když roky plynou,

že vidím tvůj odraz dole pod hladinou.

Na jaře se vrací listí od podzima,

čas se někam ztrácí, brzo bude zima.

Svět přikryje ticho, tečka za příběhem,

kdo pozná čí kosti zapadaly sněhem.