Jednoho dne se vrátíš - Věra Špinarová(capo 1)

Den se v růži skryl a z růže vůni bral,

tím jsi dlouho žil a kráse přísahal.

Mám už v tváři smích, to léta můžou být,

s prázdnem slůvek tvých chci sotva v písních znít.

To víš, že zůstanou,

jak loukám tváře kvést

dál v knihách všech zázraků,

mou písní zníš

dál.

To víš, že půjdem k nám,

jak cestám zbývá jít,

též dveřím, co zívají

jak náruč toužení,

já dlaň tvou stále znám.

To víš, sny zůstanou

a možná může nás hřát

zas dál pár slůvek tvých,

když poznáš stůl a nůž, to s příliš

krousnou lží se loučit náleží,

vítej k nám, vítej k nám.

Ten stůl tu máš, už náruč zná,

jak chutná prázdná číš,

přijď zas k nám, ať sám už víš,

jak ve dvou dá se žít,

až přijdeš zpátky k nám.