Ideál - Javory(capo 4)

 Jistě by ani na chviličku nezaváhal, kdyby v dálce uviděl zlé oči jejich reflektorů.

Docela určitě by se nezalekl bojovného troubení klaksonů,

varovného řevu motorů, ani zákeřného svištění pneumatik.

Věřím tomu, že by zasadil unavené Rosinantě ostruhy a snažil se držet dřevec zpříma.

Aspoň tak, aby mu na špatné silnici nevyklouzl z rukou. Hrozně si přeju,

aby se mu to podařilo. Dokonce se mi občas zdá, že mezi nemilosrdnými hlasy aut

slyším krotký klapot koňských kopyt. Jenom se bojím, že tentokrát by tuny plechu

nebyly tak milosrdné jako ztrouchnivělé lopatky větrných mlýnů.

Blíží se s přilbou děravou,

mává svým dřevcem nad hlavou

za všechny ty, co dávno zapomněli, že i oni kdysi měli

ideál, ideál, ideál.

Kvapem se stmívá a dívka nevinná

zbývá, už jedna jediná,

na všechny ty, co si teď připomněli, že i oni kdysi měli

ideál, ideál, ideál.

|: Dlouhá je cesta kamenná,

žízní jsou ústa znavená,

na jejím konci ti, co zapomněli, snad vzpomenou, že kdysi měli

ideál, ideál, ideál. :|

Dlouhá je cesta kamenná,

dlouhá je cesta kamenná,

dlouhá, dlouhá, dlouhá…