Hrášek - Brontosauři(capo 4)

|: E - E :|
1.
Jak v mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
Mám dost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak někdy zase brnkni, jó, to se stává,
prostě táhne mě to z kruhu ven.
Ref.
půjdu až tam, na místa, kde už to znám,
pár stromů, ohniště a tunel a trať,
a kašlu na celej svět, v něm, v tobě zas jsem se splet,
a postý řeknu sobě: „Hloupneš, tak plať.“
2.
Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
holt utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád.
|: Ref. :|