Čas to vzal - Hop Trop

Nádraží večerní, kde nikdo z lidí úsměv neoplácel,

vlak, co jsme jeli s ním, tady končil a zas do města se vracel,

a my dva |∶ s bráchou šli jsme dál. ∶|

Nás budil v trávě den, my vídali, jak stromy ráno brečí,

a do plamínků jen mlčívali spolu stejnou řečí,

je to tak | dávno a čas to vzal. ∶|

Písničky vohraný, co zpíval se mnou, opsal z mýho bloku,

mý hlavě děravý napovídal občas ňákou sloku,

léta je sbíral a všechny znal, léta všechny znal.

Náš vymyšlenej svět byl bez tupců a taky bez chytráků,

šlo v něm i nacházet, co sehnat nejde v žádným obchoďáku,

třeba jen |∶ volnost na cestách ... ∶|