Čas - Libor Baklík

Už nemám čas, rychle se krátí, šedne můj vlas,

Jenom tvůj hlas naději vrátí, chci slyšet ho zas.

Řekni mi o konci, o novém začátku,

a klidně vezmi to úplně pozpátku.

Netoužím po ničem, tak jako po nás, já z páté dimenze,

jenomže pořád mám, nic nenadělám, sto roků do penze.

Pověz mi znova a zas bláhovou pohádku,

že na tom světě dáš všechno do pořádku.

Prokletý čas, čekání dlouhé, necítím bezpečí

to věčné ticho, absence lásky, víru mou neléčí

Přijď za mnou po ránu nebo až navečer,

až ti to dovolí náš vrchní dispečer.