Abeceda - Bob Frídl

A je alej třešní zjara, alej bílá jako pára

B jsou barvy zahrad v září i tu kytku čeká stáří

C jsou cesty tam a zpátky, někdy dlouhý a jindy krátký

D je domov někde v koutě, tam kde končí všechny poutě

E je Eva první žena, pro hřích z ráje vyhoštěna

F je faleš, sestra zrady, k té se raděj´otoč zády

G jsou gesta, němá slova, za která se všechno schová

H jsou hvězdy, co se třpytí, barva slunce, noční kvítí

CH je chleba z žitných lánů, skýva chudých, skýva pánů

I je inkoust, první řádky co si čmáral do pohádky

J je jizva v duši skrytá, život jizvy nepočítá

K je kámen, nezestárne, to jen člověk má to marné

L je láska, slabé chrání, za peníze není k mání

M je máma má nás ráda, i když pláče, i když strádá

N je nouze přepych střídá, často po ní chodí bída

O je omyl to se stává, čekáš pád a přijde sláva

P je pravda, maják v bouři, oči nikdy nezamhouří

R je radost malé ptáče, co si jen tak žitím skáče

S je smutek, kreslí vrásky, často bývá z tajné lásky

Š je štěstí, chodí světem, někdy krokem někdy letem

T je touha, voda živá její pramen jen dál zpívá

U je úžas v dětských očí, nad tím že se Země točí

V je hořká vůně hlíny, každý musí mezi stíny

Z je zemřít a tak tedy, zet je konec abecedy