Škola - Sto zvířat

1.
Ty vole, na základní škole mám průsery a koule
a s naší účou problém. Je to golem a má knír.
Z týhle úči v palici mi hučí, prej hejbnul jsem jí žlučí.
A proto, za to ručím, mě teď mučí pořád víc.
2.
Mě snad šlehne, ta se odsud nehne, ať zem se po ní slehne.
kuchařky nám stehnem hrachovou kaši zahřívaj.
Děsná nuda, zákazy a pruda a za katedrou zrůda.
fotrovi zas udá, ten mě sundá, to já znám.
Ref.
Základní škola ti dává mnohem víc, než bys tušil, na mou duši.
Teď víš, když ráno vstáváš, že prostě máš držet hubu.
Sklopit hlavu, zmizet v davu akorát.
3.
Jo, chlape, to se těžko chápe, je svatá jako papež.
A na jazyk si šlape, s říďou chrápe, prostě hnůj.
Prej jsem pakáž a prej že se flákám, a fotr jasná páka.
za to večer zfláká, přitom makám jako kůň.
4.
Každej cítí jak je to tu v řiti, když venku slunce svítí.
Tak pod krkem ji chytit, je to k blití, vždyť to znáš.
Sorry, naše první vzory nenáviděj fóry.
A duševně jsou chorý, a chtěj spory víc než já.
Ref2.
|: Vždyť základní (na to vem jed) instinkt ti říká (tohle si, hochu, napiš),
že škola nás stejně dennodenně ničí.
A teď už víš, (škola je svět) co se tě týká (pruda a slepý mapy),
že prostě máš v tomhle stádu držet řadu, zůstat vzadu a nic víc.
(v ní sám poznáš, o co jde) :|
1.
Out.
Je to golem a má knír, s říďou chrápe, prostě hnůj.
Je to k blití, vždyť to znáš.