Marie s Janem - Pavel Čadek

G
1.
“Tady prosím zastavte, pane,”
řek pan továrník svému řidiči.
Ten jen pozvedne obočí, málokdy se stane,
aby bohatý do této čtvrti vkročil.
Továrníkova tvář je chladná, však srdce plane,
když pak dorazí ke starým dveřím
od domu, kde bydlí Marie s Janem,
k nimž je pozván na večeři.
Brid.
Bláho
jsou závistiví lidé,
jak málo
o tom, co komu jak přijde.
Co komu jak přijde...
2.
Po chodbě toho domu neprošlo nic větší ceny,
než má byť jen jedna z bot továrníka.
Na tu dobu, kdy byl chudý, zadlužený,
by si teď už znovu těžko zvykal.
Tak mu běží hlavou jeho mladá léta,
když kráčí po ošlapaných schodech
a nahoře ho spolu s Janem vítá
dívka, jež ho připravuje o dech.
Ref1
On za den má dvakrát víc, než Jan si vydělá za měsíc,
a přesto kdyby s ním moh měnit, udělá to bez prodlení.
Ta sžíra touha mít zrovna to, co se nedá koupit,
ani za celé jmění,
ani za celé jmění.
3.
Marie učí čerstvě na základní škole
a její úsměv je pohlazení,
však to, že může i někoho bolet,
tak to Marii jasné není.
Když pak dává do vázy na svém stole
továrníkovu kytici orchidejí,
on ví, že ze všech žen, které jsou kolem,
miluje ji.
Brid.
4.
Jan šťastně říká, sotva co si sednou,
že prý s Marií se budou brát,
a továrníkovy tváře náhle zblednou,
i když daří se to zastírat.
I on měl svou vysněnou dívku jednou,
ale práci směnil za kostelní zvon.
Dnes kdyby mohl, odevzdal by všechno,
aby mohl být Janem on.
Ref2
Teď za den má dvakrát víc, než Jan si vydělá za měsíc,
a přesto kdyby s ním moh měnit, udělá to bez prodlení.
Ta sžíra touha mít zrovna to, co se nedá koupit,
ani za celé jmění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění,
však něco v něm se mění.