Malá Dáma - Kabát

1.
Utrhla trávu a začla hrát,
ta malá dáma z předměstí,
co umí lidem z dlaní číst.
Tam kočky zrána mívaj hlad,
po noci plný neřestí,
je pohladí a dá jim jíst.
Po tmě se toulá a ve dne spí,
a její oči vědí víc než mý.
Došly mi slova, já stál tam jen,
s touhle jedinou bych zemřel.
Ref.
S touhle bych zemřel v jedinej den,
a jestli Vám to nestačí,
kdyby tam stála stovka žen,
vyzvu ji k tanci a to netančím.
2.
Tam za tratí svý doupě má,
mince po kašnách posbírá,
a pak je skládá na kolej.
Staví si chrám, plechovej most,
už po něm kráčí první host,
tak ať ho nohy nebolej.
Prošla si peklem a kouzla zná,
přejetý mince počítá.
A kdo ji spatří je zatracen,
s touhle jedinou bych zemřel.
Ref.
Brid.
Budu si pamatovat na tu chvíli,
když hrála znělo to jak Paganini.
A já už věděl, že jsem ztracenej,
zeptal se za kolik s pocitem viny.
|: Ref. :|