Až uslyším hvízdání - Poutníci

1.
Pověz mi, můj příteli,
co uděláš, když rozdělí tě
s někým jeho smích jak žhavý klín,
a on si myslí, jak se zdá,
že postačí, když zahvízdá,
hned něhou změkneš jako parafín.
R1.
Až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,
ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,
ukryji své zklamání a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.
2.
A pověz mi, jak lámeš mříž,
co uděláš, když nevěříš, že
kroužko vaní ptáci zpíva jí,
oni hvízdají a pyšní jsou,
že létat mohou nad tebou
a na zemi ti z ruky zoba jí.
R2.
Až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,
ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,
ukryji své zklamání a narovnám jim křídla, když se zraní.
3.
Poslyš, když mi nevěříš,
ty také chceš jít stále výš
a slunce je tak zlaté, až se vl ní,
pak se můžeš, když chceš výš,
spálit víc, než pochopíš,
a budeš rád, když nenajdeš jen tr ní.
R3.
Až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
až uslyším hvízní,
ukryji své zklamání za nekonečnou hrou a mlhou ranní,
ukryji své zklamání za rozzářenou tvář a pousmání,
ukryji své zklamání a vezmu jeho hlavu do svých dlaní.