Planeta z hvězd - Vojtěch Vaněk

Na začátku smích a krásný sen

tvořili jsme svět, co nás těšil každý den

chtělas náš cit, ticho a bez slov být

ve společném tajení, bylo tak klidné žít

Na peróně v objetí, zastavil se čas

ten přímí cit, rozhořel se v nás

nemoc tě zmohla, přivezl jsem květy

srdce věřilo, že stavíme nové světy

Najednou přišel chlad, nemohl jsem chápat

u dveří s růží, musel jsem tápat

Šli jsme spolu v tichu, bylas vzdálená

lekla ses hloubky, chladná a vystrašená

Uteklas ze strachu, před čistým citem

společný přístav, zhroutil se pod stínem

mlčící můj přítel v pokoji zůstal

ten tichý zmatek, v duši nám vzrůstal

Dnes stojím hrdě, dál tě v srdci mám

kráčím svou cestou, bez křivd a sám

neztrácí ten kdo uměl, své srdce dát

budoucnost ukáže, naši cestu dál

Princezno z hvězd…

svítilas ve tmě…

než ses zbloudilá, ztratila ve mě,

dva lidé milují… to krásné zůstalo,

ale naslouchej má milá tomu, co v nás … zůstalo