Jaro - Fešáci

My čekali jaro, a zatím přišel mráz

tak strašlivou zimu nezažil nikdo z nás

z těžkých černých mraků se stále sypal sníh

a vánice sílí v poryvech ledových

Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá

do sýpek se raději už nikdo nedívá

zvěř z okolních lesů nám stála u dveří

a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž

Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal

když vystrašenej soused na okno zaklepal:

„Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí

já do města bych zašel, doktor snad poradí”

Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal

dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:

„Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz

a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!”

Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám

na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám

trvalo to dlouho, než se vítr utišil

na sněhové pláně si každý pospíšil

Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám

kterým bych v té bouři nejel ani sám

a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem

krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal

Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací