Sbohem lásko - Waldemar Matuška

1.
Ať bylo mě i jí tak šestnáct let,
zeleným údolím jsem si jí ved.
Byla krásna, to vím a já měl strach jak říct,
že na řasách slzu mám velkou jako hrách.
Ref
Sbohem lásko, nech mě jít, nech mě jít bude klid,
žádnej pláč už nespraví, ty mý nohy toulavý.
Já tě vážne měl moc rád, co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
2.
A tak šel čas a ja se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál
hledal slúvka co jsou jak hojivej fáč Bůh
co jsem to zač, že prinášim všem jenom pláč.
Ref
3.
Recital :
Já nevím kde se to v člověku bere,
ten neklid co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá, aby byl sám ze sebou spokojenej,
jako většina ostatních, aby se usadil
aby dělal to co má a říkal co se od něj čeká,
já prostě nemúžu zůstat na jednom místě, nemůžu opravdu, fakt