Olešnická - Marien
1.
GEmi
Byl to kraj tvého dětství, tys mi o něm často vyprávěl.
CD
A jednu volnou sobotu jsi vstal, že bys ho znovu vidět chtěl.
BmiC
Tak jsme jeli do hor Orlických a přes Deštnou šli na Šerlišský mlýn.
AmiD
A na Bukačce stromům hrály barvy, jak se sluší na podzim.
2.
Pak přes Vrchmezí dolů, tam kde olešnický kostel vrhá stín.
Střecha staré školy, co pamatuje dost tvých klukovin.
Co pří běhů a pocitů se náhle vrací ze zapomnění,
uběhlo čtvrt století, to městečko se vůbec nemění.
Ref.
EmiDCG
Snad jen tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal.
EmiDCG
Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral.
AmiCDBmi
Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti.
EmiAmi
Tak hřejivé, jak mámy objetí,
CDG
jak smutno je, když včely uletí.
3.
Pak s Olešenkou po proudu a slunce mělo z mraků zástěru,
až k bývalému hostinci, co vypráví o slávě pašerů.
Do Zeleného údolí, kde říkalo se také U svatých,
tam jste kdysi bydleli ve stínu statných stromů staletých.
Brd.
BmiC
Tam mrtvé oči domu a cesta sotva vidět zpod listí.
BmiC
Kopřivy až do pasu a okapy už nikdo nečistí.
AmiD
Zvážněl jsi a nahlížel tím oknem tam, kde dětský pokoj byl.
BmiCBmiC
A svět se ti zdál tehdy větší, svět se ti zdál tehdy větší,
BmiCAmi
že svět tehdy býval větší jsi tady pochopil.
4.
Jako tváře, kterým čas do kůže vrásky vyškrábal.
Z kalendáře, který jako by ti vítr z plachet bral.
Snad se vrátí barvy vzpomínkám, co blednou v paměti.
Tak hřejivé, jak mámy objetí,
jak smutno je, když včely uletí.
