Kůň bílý - Marie Rottrová(capo 2)

Kůň bílý pádí vlakům vstříc

já nastavuji větru líc, oujéjé,

tvůj kůň se žene blíž a blíž

jen chvíli už mě uvidíš. ,

/:Zas na rtech cítím slaný žár:/,

i chuť tvé touhy vzdechů pár, oujéjé,

/:Až známá vůně zavane:/,

sem skrze vlasy zcuchané. ,

/:To loňské léto moře jas:/,

a modré světlo z pod tvých řas, oujéjé,

/:zlé ruce láskou zjemělé:/,

mě pořád pálí po těle. ,

/:Když oheň zhasne zbývá dým:/,

a racek s křídlem zlomeným, oujéjé,

/:Co loď tvou dlouho provázel:/,

a křičel když si odcházel.

/:Kůň bílý cval svůj otáčí:/,

však stovkám koní nestačí, oujéjé,

/:To přece kdekdo z města ví:/,

že tenhle vlak tu nestaví.

/:Tak odpusť mi můj telegram:/,

zas ty teď budeš víc než sám, oujéjé,

/:V tvé hlavě vzňal se plamínek:/,

a sletoval drát vzpomínek.

/:Kůň bílý mizí v stopách tvých:/,

jak letní víno letní hřích, oujéjé,

/:Snad váháš nad tím co já vím:/,

že srdcem tvým jen projíždím.