Když mě brali za vojáka - Jaromír Nohavica

Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola,

vypadal jsem jako blbec,

jak ti všichni dokola, -la, -la, -la,

jak ti všichni dokola.

Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,

jak mám správný voják býti

a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti,

a svou zemi chrániti.

Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,

vzpomněl jsem si na svou milou,

krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil,

krásně jsem si zabulil.

Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,

po chodbě furt někdo chodil,

tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,

tak nebylo z toho nic.

Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,

mladá holka lásku potřebuje,

tak si k lásce pomohla, -la, -la, -la,

tak si k lásce pomohla.

Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,

řek' jí, že má zrovna volný kvartýr,

tak se sbalit nechala, -la, -la, -la,

tak se sbalit nechala.

Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,

nashledanou, pane Fráňo Šrámku,

písnička už skončila, -la, -la, -la,

jakpak se vám líbila, -la, -la, -la?

No nic moc extra nebyla.