Jaro - Fešáci

1-A.
My čekali jaro, a zatím přišel mráz,
tak strašlivou zimu nepoznal nikdo z nás,
z těžkých černých mraků se stále sypal sníh
a vánice sílí v poryvech ledových.
2-B
Z chýší dřevo mizí a mouky ubývá,
do sýpek se raději už nikdo nedívá,
zvěř z okolních lesů nám stála u dveří
a hladoví ptáci přilétli za zvěří, a stále blíž.
3-A.
Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal,
když vystrašenej soused na okno zaklepal:
„Můj synek doma leží, v horečkách vyvádí,
já do města bych zašel, doktor snad poradí.”
4-B
Půjčil jsem mu koně, a když sedlo zapínal,
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval:
Nejezdi naší zkratkou, je tam příkrej sráz
a v týhletý bouři tam snadno zlámeš vaz, tak neriskuj!"
5-A
Na to strašný ráno dnes nerad vzpomínám,
na tu strašnou chvíli, když kůň se vrátil sám,
trvalo to dlouho, než se vítr utišil,
na sněhové pláně si každý pospíšil.
6-B
Jeli jsme tou zkratkou až k místu, které znám,
kterým bych v té bouři nejel ani sám,
a pak ho někdo spatřil, jak tam leží pod srázem,
krev nám tuhla v žilách nad tím obrazem, já klobouk sňal.
Out.
Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací...