Ascalona - Eman Prkno Sally

1.
Táborák zvolna zhasíná, osada už jde spát,
kytara tiše doznívá, do duše padá chlad.
Stařičký šerif už lí ruku po láhvi vztáh',
pistole chová na klíně, brouká si v temnotách.
Ref.
Když jsem byl mlád, bývala Ascalona
nejhezčí osadou, kterou jsem znal,
jak častokrát hýřila Ascalona
divokou náladou, již Bůh nám přál,
Ref2
však slávě pistolí už zvolna dozní
a lesem nehlučí to vlčí volání,
já půjdu spát, však vlajka Ascalony
musí nad mým hrobem navěky vlát.
2.
Vyschly už láhve na stole, pohasl ohňů žár,
šerif své těžké pistole pověsil na stožár.
Na vlajku smutně se dívá, kytaru pohla
a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí.
Ref. - Ref2