Zmrzlinář - Oskar Petr

Ani nejtenčí vlásek

co v kartáči mám

se vedrem nehejbá

je to tím, že jen leží.

Snad sto litrů tuše a sirupu z jablek

si dnes večer na svou hlavu nalejt dám

Papírem, ať mě vláčí ten kůň nohatej.

Teď z protější hory tu rezavou obruč

spustím do údolí co ta udělá,

jako koule se koulí.

A to je co říct, že má sílu se koulet,

vždyť je jak já, pět let rezavá

jako tvá stará postel, co dávno neslouží.

Na hlavní třídě stál zmrzlinář,

jen pár porcí na dně hrnce měl.

Zavřel svůj krám a odtáhl po zdích,

co býval chloubou bulvárů.

Z kostky dlažební se vylíhl pták,

Děti jazyky teď naříká.

Pole mu roste sílí

hlavou se korun stromů dotýká

Vedle v domě bydlel starej pán.

Kampak zmizel, asi někam jel

zbyla tu po něm stará hůl

a alej krásnejch jabloní.

Ani nejtenčí vlásek

co v kartáči mám

se vedrem nehejbá

je to tím, že jen leží.

Snad sto litrů tuše a sirupu z jablek

si dnes večer na svou hlavu nalejt dám

Papírem, ať mě vláčí ten kůň nohatej.