Vodopady - Chaozz

Každej den na tomhle světě něco vzniká,

když muž a žena chtěj tady něco nechat,

daj život nebo spíš daj bytí,

který teprv pak svůj vlak života chytí.

A pak se celej život o něco snaží,

o něčem sní a snad se to i daří,

ale někdy se to zmaří, za těch X let

a kniha změní téma během několika vět.

Těch X let se změní v sekundy zlomek,

kterej veme slova z úst, aniž by člověk dořek,

všechno se bourá, věci berou rychlý spády,

a pak má člověk pocit, že jen chytá vopdopády.

Něco tak krásnýho jako život někdy je,

změní se v noční můru a ty slyšíš jenom ne.

Vlastně co to je? Je to snad osud,

je to snad bůh, ten kdo drží v ruce kosu?

Pak je to zabiják snů, kterejm člověk věří,

ale v něj člověk taky věří, tak vo co tady běží?

Proč hezký holky končej s dírama v žilách,

proč dobrý kluci sou zavřený v celách,

proč hezký holky končej na chodníku

a proč dobrý kluci končej u hrobníků?

Má někdo vodpověď, když bůh otáčí se zády?

Chci to vědět, už nechci chytat vodopády.

Nechci ti radit, ale pevně za svym si stůj,

ten život, kterej zachráníš může bejt tvůj.

V mý knize života se snažim hlídat si záda,

rvu se se všim, jako jednočlenná armáda.

Lidi říkaj: „co řešíš ty cvoku“,

ale já nechci ztratit sny kvůli jednomu kroku,

utřu slzu v mym oku a pudu dále.

Za Steela a Borise, co hnijou v kriminále,

za Tomáše, kterýmu život nebyl přán,

za Roberta, kterej od nás odešel sám,

za tenhle svět, kde se čas ujal vlády,

budu chytat štěstí a nechám padat vodopády.