Velrybářská výprava - Pacifik

Jednou plác mě přes rameno Johny zvanej Knecht:

„Mám pro tebe, hochu, v pácu moc fajnovej kšeft!“

Objednal hned litr rumu a pak nežně řval:

„Sbal se, jedem na velryby, prej až za polár.“

Briga zvaná Malá Kitty kotví v zátoce,

nakládaj se sudy s rumem, maso, ovoce.

Vypluli jsme časne zrána, směr severní pól,

dřív, než přístav zmizel z očí, každej byl namol.

Na loď padla jinovatka, s ní třeskutej mráz,

hoň velryby v kupách ledu, to ti zlomí vaz.

Na pobreží místo ženskejch mávaj tučňáci,

v tomhle kraji beztak nemáš jinou legraci.

Když jsme domú připluli, už psal se přítí rok,

starej rejdař povídá, že nedá ani flok:

„Místo velryb v Grónským moři zajímal vás grog,

tuhle práci zaplatil by asi jenom cvok.“

Tohleto nám neměl říkat, teď to dobře ví,

stáhli jsme mu kůži z těla, tomu hadovi.

Z paluby pak slanej vítr jeho tělo smet, cha, cha, cha,

máme velryb plný zuby, na to vezmi jed.