Strom

Polní cestou kráčeli šumaři do vísky hrát,

svatby, pohřby tahle cesta poznala mnohokrát,

po jedné svatbě se chudým lidem synek narodil

a táta mu u prašný cesty života strom zasadil.

Léta běží a na ten příběh si už nikdo nevzpomněl

jen košatý strom se u cesty ve větru tiše chvěl,

a z vísky bylo město a to město začlo chtít

asfaltový koberec až na náměstí mít.

Že strom v cestě plánované, to malý problém byl,

ostrou pilou se ten problém snadno vyřešil,

tak naposled se do nebe náš strom pak podíval

a tupou ránu do větví snad už ani nevnímal.

Při stavbě se objevilo, že silnice bude dál,

a tak kousek od nové cesty smutný pařez stál,

dětem a výletníkům z výšky nikdo nemával

a přítel vítr o něm na strnšišti píseň hrál.