Song o prchavosti voňavek - Wabi Ryvola

Je těžké věřit hloubavosti vlaků, když se řítí noční krajinou

za sebou táhnou roj podzimních draků, co v trávě vedle trati zahynou

A u zpocených oken sedí muži, které nikdo nikam nevyslal

a jejichž oči nikdo neutuží, i kdyby u nich celou cestu stál

Je těžké věřit tomu že by muži, za přivřenými víčky skryli žal

když samota jim hladí drsnou kůži, a pod ní tepe bolest dál a dál

Jsou noci ve kterých se k vlakům chodí, a déšť má blízko k slzám co já vím

milenci jenom za ruce se vodí, vlak zahouká a zbude prázdnej klín

Je těžké věřit prchavosti vůní, když vzpomínky ti voní den co den

jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní, a jaro čeká marně na březen

Jen vlaky jezdí prázdné kolem domů, kde okna svítí nocí dokořán

milenky lásku nemají dát komu, je pozdě už na šepot kalných rán

Je těžké věřit hloubavosti vlaků, vlak jede dál a muž má v očích stín

jen vítr zvedne roj podzimních draků, zůstane jen chuť ranních kocovin

Tak láska nikdy nezůstane sama, a ženy mají ráno údy mdlý

ach smutný únor marně volá panna, je pozdě už na lásky zapadlý

Je těžké věřit prchavosti vůní, když vzpomínky ti voní den co den

jen v prázdných rukách tvoje teplo trůní, a jaro čeká marně na březen