Sedmnáct dnů - – Wabi Ryvola

1.
Jak zavoláš,
když ti dávno v hrdle vyschnul hlas,
tvúj krk je připravenej na provaz,
kterej se houpá blíž a blíž., stop
Kam zavoláš,
když tvoje oči vidí pustinu,
nejradši lehnul by sis do stínu,
jenom kdyby tu ňákej byl., stop
Ref
Sedmnáct dnú,
máš v patách ostrý hochy z patroly,
noc beze snú a pravou ruku furt na pistoli.
V hrdle máš prach
a tvůj kůň teď už neví kam má jít,
máš asi strach, seš ale chlap a desperád., , stop
2.
Jezdci jsou blíž,
pustinou jenom dupot koní zní,
ubal si cigaretu poslední
než zazní obávanej hlas. , , stop
Hands up, old boy,
bouchačku uchop rukou za hlaveň,
ať šerif ví, že máš furt uroveň,
že v očích ještě ocel máš. , , stop
REF2
Kdo prohrát zná,
i když měl předtím v očích temnej strach
ten právo má,
aby řek o něm šerif byl to chlap,
tak naposled,
pohleď na slunce smutným úsměvem.
Život je boj a tys ho předčasně prohrál., , ,