Proužek - Jan Nedvěd

E - H7 - A - E
A - H7 - E - E
1.
Ten mír, když za kopcem svítá,
když vystřídá se s nocí den,
a proužek dýmu z dřeva slunce tá,
z kytky motýl vylít ven.
Ref.
Někdo škrtne sirkou, někdo zpívá,
někdo ještě zkouší spát,
u potoka do vody se
jedna holka, co mám rád.
2.
Vlasy sváže do uzlu a kouká,
pak vodu dlaní rozčeří,
stud jí sluší tak jako všem holkám,
co na svou krásu nevěří.
Ref.
|: E - H7 - A - E
A - H7 - E - E :|
Ref.
3.
Z odpadlýho kousku starý ry
srdce jsem jí udělal
a večer, když už začly lítat ry,
tajně jí ho do spacáku dal.
Out. Ref.
Někdo škrtne sirkou, někdo zpívá,
někdo ještě zkouší spát,
u potoka do vody se
|: jedna holka, co mám rád. :| 3x