Proměna - Harley

E F# G#m

Ještě před chvílí myslel jsem, že tě už dobře znám,

se všema chybama, co ani sama nepřiznáš.

Stačil okamžik jen, pořád jsem doufal, že je to hra,

který se budeme už brzo jen oba smát.

Ó, před sebou mám, najednou cizí a neznámou tvář,

krutou a studenou, i když se pořád usmívá.

Z vlasů máš ostnatej drát a ze rtů kape ti jed,

pořád nevěřím, že tohle v sobě ukrýváš.

Možná to přesta ne, možná se sama polekáš,

a znovu si nasadíš tu svoji starou známou tvář.

Jenže, už napořád, budu mít v sobě schovanej strach,

kolik těch proměn ještě přede mnou schováváš.

Kolik těch proměn přede mnou schováváš,

kolik těch proměn přede mnou schováváš.

Ó, před sebou mám, najednou cizí a neznámou tvář,

krutou a studenou, i když se pořád usmívá.

Z vlasů máš ostnatej drát a ze rtů kape ti jed,

pořád nevěřím, že tohle v sobě ukrýváš.

Ó, před sebou mám, najednou cizí a neznámou tvář,

krutou a studenou, i když se pořád usmívá.

Z vlasů máš ostnatej drát a ze rtů kape ti jed,

pořád nevěřím, že tohle v sobě ukrýváš.