Okoř

D - D - A7 - D
1.
Na Okoř je cesta jako žádná ze sta, roubená je stromama.
Když jdu po ní v létě samoten na světě, sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad.
Sešli se tam trampi, hladoví a sešlí, začli sobě notovat.
Ref.
Na hradě Okoři světla už nehoří, Bílá paní šla už dávno spát.
Ona měla ve zvyku, podle svého budíku, o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob, co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se Šerifem dovádí, on jí sebral od komnaty klíč.
2.
Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s Bílou paní v kostinci.
Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici.
Ref.
D-A7 - D