Niagára

Na břehu Niagary, stojí tulák starý,

na svou první lásku vzpomíná.

Jak tam stáli spolu, dívali se dolů,

až jim půlnoc spadla do klína.

Střemhlav do propasti padá proud,

na něm vidím děvče plout,

|: škoda že ten přelud krásný nelze obejmout :|

Osud tvrdou pěstí, zničil lidské štěstí,

i ten nejkrásnější jara květ,

i ten kvítek jara vzala Niagára,

a nevrátí jej nikdy zpět.