Na Hotelu V Olomouci - Hegerová a Hapka

V půlce ledna, ve tmě tmoucí Na hotelu v Olomouci

Kdo jste pane? Šátrám dlaní Řekla bych, že Mastroianni

Ten je ale mrtvej přece Leží v zemi a ne v dece,

Pod níž slyším srdce tlouci Na hotelu v Olomou ci

Má dlaň je jak pytlák v lese Tlukot srdce zrychluje se

Nejste starší ročník, ba ne Rty však máte rozpukané

Moře smutku je holt slané Chyťte se mne, chyťte, pane!

Jsem to stéblo pro tonoucí Na hotelu v Olomou ci

Chytil jste mě smyčkou hada Ale kdo jsem? Zkuste hádat

No, to sotva uhod-nete Budu totiž vším, čím chce te

Krásnou, blbou, útlou, tučnou Oněmělou či tak hlučnou,

Až si zacpou uši brouci Na hotelu v Olomouci!

Ztěžka dýchám, byls jak zvíře A teď spíš, jsi se vším smířen

Do ruky si boty beru, Než ti zmizím v ranním še ru

Políbím tě – to se může Líbám přece svého muže

Však víš – změna neu blíží Příští pátek v Kroměří Gži