Kejklíři - Nohavica Jaromír

Potulní kejklíři jdou zasněženou plání,

v obitém talíři vaří vítr ke snídani.

S cvičenou opičkou na rameni, životem malinko unaveni,

potulní kejklíři jdou bílou plání.

V kovárně na kraji vsi všechen sníh už ztál,

dobrý kovář odžene psy a pozve je dál.

Sláma je postelí i peřinou a oni ijeden k druhému se přivinou,

a zítra na návsi začíná candrbál.

Po schodech kostela poskakuje míč,

muž s tváří anděla ohýbá železnou tyč.

A krásná dívka jménem Marína zatančí tanec pohanského bůžka Odina

a zítra po polednách budou zase pryč.

Vozíček z lipových dřev po hlíně drkotá,

červená nepokojná krev je erbem života.

Všechno, co chceme, leží před námi, za devatero poli, devatero řekami,

nad zimní krajinou slunce blikotá.