Kam doplout mám - Vaiana

Léta koukám na ten vzdálený příboj

nevím co mě tak vábí, chodím na břeh každý den.

Mám být hodnou dcerou svého táty

ale sem se vždycky vrátím, na břeh k vodě, k vodě jen.

Ať jdu tam či sem, skončím před mořem,

když jdu po stopách, které mizí v tmách,

všechny vedou zpět, tam kam nesmím jet

a kde toužím být.

Já vím, každý kdo je tady Dmdoma

je tak šťastný z toho co má

všechno je jak má být.

Já vím, každý kdo je tady Dmdoma

dělá vždycky jenom co má,

tak snad bych mohla taky já.

Můžu hrdě vést, jak mi velí čest,

najít vlastní klid, žít jak má se žít,

jenže vnitřní hlas mluví zas a zas:

"Co jen má to být"....

Ten pás vodu dál objímá a vábí

Jak poznat mám, co je tam dál?

Když mi dá vítr plout nad vodou s lodí útlou,

Snad rozeznám, kam doplout mám...