Jeřábi - Marien a Vít Troníček(capo 2)

Za svitu jitřních hvězd bez ranních předsudků v mlhavém opojení

V perutích jeřábů vznešených zoravů tančících rozedněním

Kolikrát za život takovou krásu člověk vidí?

A stačí okamžik, ta dvojice náhle odlétá A

Slova jsou zbytečná, není nám sedmnáct, těžko se na tom něco změní

Ve věčném čekání na to, co přijde snad, hledáme rozhřešení

Máš zvláštní pocit, že se stále někdo dívá

A jestli není Bůh, tak je to nejspíš svědomí A

Znám nářky zklamaných, mluví o penězích a z lógru smůlu nám věští

Na fakta nedají, nevidí, neslyší, křičí se zaťatou pěstí

Možná to není o tom, snažit se utéci před bouří

Jeřáby vídá ten, kdo v dešti se tančit naučí A