Hříšná těla, křídla motýlí - Aneta Langerová(capo 4)

Jednou už tě málem měla a už zase by tě chtěla

hříšná těla, křídla motýlí.

Krev stéká po růži, cos na zeď věšel, průvan sfouk a život nešel,

potrhaná křídla motýlí.

Vyhni se botám, který vůní šlapou, drtí řádky psané Zappou;

hou jen skývu málem zlatou. Prodají tě do výkladních…

Jednou už tě málem měla, za duši tě podržela

hříšná těla, křídla motýlí.

Navrať se skálou, kterous z cesty sešel, otoč kamenem, kdes vešel,

napni slunci křídla motýlí.

Vyhni se botám, který vůní šlapou, sladké písně psané Zappou;

hou jen skývu, taktak zlatou. Prodají tě do výkladních…

Až vyroste strom, až udeří do něj blesk a hrom,

hmm, noc se válí.

Až vyroste strom, a udeří do něj blesk a hrom,

narovná, rozdělí, podělí, poskládáš, úterý ke kusům nedělí a půjdeš dá͟l!

Vzpomeň si na svět, kdy pro kousek těla zázraky jsi neviděla,

neměla jsi křídla motýlí.

V roklině pod skálou zjevení, údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením,

jeleni obtěžkáni vábením, vrhají se bezhlavě do hloubi země.