Drahý můj - Naďa Urbánková

Drahý můj, (Včera v poledne skončila bitva)

jak se ti stydím psát, (přišel ke mně pošťák a podával mi dopis)

jak ti říct, (byl jsem šťasten, jak v té chvíli může být šťasten muž)

že mě zbytečně máš rád. (daleko od svých, daleko od domova.)

Moje láska umírá, už ji víc neopatruj, (Otevřel jsem tvůj dopis, a začínal tak hezky)

tak ti naposledy říkám: (dvěma slovy: „drahý můj") drahý můj.

Drahý můj, (V tom odkudsi přilétla kulka)

jak se ti stydím psát, (jak už to v bitvách bývá.)

jak ti říct, (Byla to náhoda, nebo osud, kdo ví)

že mě zbytečně máš rád. (Odcházelo se mi hezky z tohoto světa),

Moje láska umírá, (protože jsem měl v rukou tvůj dopis,)

už ji víc neopatruj, (který začínal tak hezky: drahý můj.)

tak ti naposledy říkám: drahý můj.