Darmoděj - Jaromír Nohavica

Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě,

šel včera městem muž a já ho z okna viděl.

Na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon a byl v tom všechen žal,

ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl, ano, to je on,

to je on.

Vyběh jsem do ulic jen v noční košili,

v odpadcích z popelnic krysy se honily.

A v teplých postelích, lásky i nelásky, tiše se vrtěly

rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky,

otázky.

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát,

měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad.

A on se otočil a oči plné vran a jizvy u očí,

celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán,

onen pán.

Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel,

a v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche.

Stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí,

když zvrací v záchodě, a já jsem náhle věděl - to je Darmoděj,

můj Darmoděj.

Šel včera městem muž, podomní obchodník,

šel, ale nejde už, krev skápla na chodník.

Já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal,

ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl, ano, já jsem on, já jsem…