Dáma při těle - Petr Spálený

Zvony přes den ztlumený mi spánek rozezní,

do snů vejdou čtyři dámy štíhlý s pátou mírně obézní,

můj lokaj dámám růže hází, já dobře vím co se má,

do vlasů dam, sám po růži dám.

Já sám, ty štíhlé hýčkám, jsou nesmělé,

tak lákám k hříčkám tu dámu při těle , přátelé.

Démoni ji skáčou v očích když ji noc rozpálí,

a já pouštím sbírku můr jenom pro ni z povzdálí,

pak smím dát na svoji šíji dlaň baculatou ,

tu nejhezčí zdam, já pro sebe mám.

Lokaji můj, Gty štíhlé hýčkám, jsou kyselé,

chci tát jak svíčka s dámou při těle, přátelé.

Když sám koktejly v dřezu míchá dlouhej krk kohoutí,

že potom vždycky ráno svítá to mně moc zarmoutí,

takhle dámy šňůrou spoutat se mnou by tu žily dál,

já namísto dam, zvon budíku mám.

A ptám se, proč nejde získat, sny doznělé,

chci žít a výskat, s dámou při těle, jó přátelé.