Anička Malinová - Daniel Landa

Ve tři k ránu ruce na pianu

Zmrznul čas a náhle zazněl hlas

V tmavý cele mluvil o poslední včele

Vodu po pás, nervy nadoraz

Rakve starý kosti, neznám souvislosti

Kolem se střílí a hlas ze záhrobí sílí

Temné utrpení, modlitba ve sklepení

Slova tak těžká jako z olova, slyším...

Zřím do tváře padlého výsadkáře

Čelo mi rosí, jak přízrak mě prosí

Ať je vysloveno, zapsáno její jméno

Ať její kosti křičí do věčnosti.

Díky vínku chytám pomalinku

O co kráčí a už mi to stačí

Múza mi říká, že tu jde o Gabčíka

Snad jeho přání chyt jsem do dlaní, a zas to...

Ozvěna hlasu z hlubiny času

Zní v hlavě jako ze sna probuzení

Dej duši na váhu, objevíš odvahu

Nemysli na smrt ani na vězení.

Ti dva to věděli, že je zastřelí

A možná z toho má být poučení

Daleko od války tahám z obálky

Lásku až za poslední rozloučení